Práce na síti se serverem Novell Netware

Vladimír Hlaváč

Úkoly, jejichž splnění se má předvést vyučujícímu, jsou vyznačeny fialovou barvou. Pro ty, kteří se v Novellu moc neorientují, tu mám rozsáhlejší úvod.

Adresáře na serveru

Přesvědčte se příkazem map, jaké máte namapovány adresáře. Jedná se o příkaz pro prostředí MS-DOS; můžete použít ikonku “DOS prompt”:

Drives A,B,C,D,E map to a local disk.
Drive F: = FSINET_SYS: \LOGIN
Drive G: = FSINET_WWW: \DOCS
Drive H: = FSINET_SYS:USERS\HLAVAC \
Drive K: = FSK237D1_SYS.K-237: \UTIL\WINWORD
Drive L: = FSICD1_SYS.Student: \
Drive N: = FSINET_SYS:USERS\HLAVAC \
Drive Q: = FSK237D1_USR.K-237: \TEACHER\HLAVAC
Drive R: = FSINET_SYS: \
----- Search Drives -----
S1: = C:\UTIL
S2: = W:. [FSINET_SYS: \APPS\BAT]
S3: = Z:. [FSINET_SYS: \PUBLIC]
S4: = C:\DOS
S5: = Y:. [FSICD1_SYS.Student: \PUBLIC\BAT]
S6: = X:. [FSICD1_SYS.Student: \APPS\WINDOWS]

Studenti samozřejmě mají jiné názvy u disků, protože pracují v jiném kontextu (zkuste si příkaz “cx”, kontext; v mém případě vypisuje fsid.cvut.cz). Disky, obsahující ve svém jménu (před dvojtečkou) tečku, jsou v jiném konteineru. Pokud není tečka bezprostředně před dvojtečkou, jedná se o konteiner, který je v aktuálním konteineru vložen; u studentů bude situace spíše opačná. Pokud chcete použít např. dávkové soubory, vytvořené pro uživatele, pracující v jiném konteineru, můžete si nejprve přepnout kontext příkazem cx. Po přepnutí o úroveň výše příkazem “ cx . ” (cx s parametrem tečka) získáte přibližně stejný výpis, jako já.

Adresáře, jejichž mapování je uvedeno “S(číslo)”, jsou tzv. search drives. Jsou to místa, kde se hledají spustitelné programy, pokud zadáte v DOSu nějaký příkaz bez úplné cesty. Obsahuje je proměnná prostředí DOSu “path”, kterou zobrazí příkaz set:

PATH=C:\UTIL;W:.;Z:.;C:\DOS;Y:.;X:.

Cesta např. obsahuje Z:. , tedy aktuální adresář na disku Z: . Pokud si budete chtít pomocí Norton nebo Volkov Commanderu projít, co máte na tomto disku, můžete snadno přepnout tento adresář a tím přijít o všechny příkazy sítě najednou (pak by se muselo psát Z:\public\jméno-příkazu). Používejte proto raději disk R:, popř. na FSICD1 L: .

Příkazem map lze také mapovat nové adresáře, což se nejvíce hodí v dávkových souborech a přihlašovacích skriptech. Nejjednodušší je získat mapování nějak jinak, a pak si vypsat mapování do souboru, např.

map > mapuj.bat

vzniklý soubor mapuj.bat pak upravíme editorem a ponecháme jen žádané řádky. Místo drive napíšeme “map” a vynecháme mezery. Např. z řádky

Drive Q: = FSK237D1_USR.K-237: \TEACHER\HLAVAC

vznikne řádka

map Q: = FSK237D1_USR.K-237:\TEACHER\HLAVAC

Mezery okolo rovnítka nevadí.

Mapování disku -např. J:- lze odstranit příkazem map del J:

Mapování programem NetUser

V menu najdeme řádek drives, v dalším drive mapping, pak přidáme další klávesou Ins, a vybereme disk z nabídky. Pokud tam není, použijeme řádku “additional volume objects” a vybereme nejprve místo na stromu a pak adresář, který se má namapovat.

Mapování pomocí Netware user tools (Windows 3.11).

Program je ve správci programů (ve Windows) v okénku Netware Tools, které je zmenšené do ikonky.

Program obsahuje několik oken, přepínaných ikonkami v horním řádku.

První ikonka okno zavírá. Následující čtyři představují mapování, přesměrování tisku do tiskové fronty na serveru, přihlášení se na další sever a rozesílání krátkých řádkových zpráv (viz příkaz “send”). Ikonka s klíčem představuje nastavení (program má konfigurační soubor a nastavení si pamatuje do příště). Tlačítka v dolní řadě se mění dle zvolené funkce. U mapování umožňují zobrazit informace o připojeném adresáři (viz následující obrázek), namapovat adresář trvale, zrušit namapování adresáře a namapovat adresář dočasně.

R právo číst ze souboru W psát do existujících s. C vytvořit nový soubor nebo adresář (složku) E smazat soubor M měnit údaje o souboru v adresáři (jméno, atributy, data a pod.) F právo vidět soubor (nezávislé na R!) A právo přidělovat práva S supervisory - stejné jako výše uvedená práva (všechna najednou), ale nelze potlačit filtrem.

V informacích o namapovaném adresáři se například dozvíme, pod jakým jménem jsme hlášeni danému serveru a jaká práva máme v aktuálním adresáři. Pomocí tohoto programu se nedozvíme, jaká práva mají ostatní a nemůžeme jim je ani přidělit.

Pokud chceme najít adresář v jiném kontextu, sjedeme v pravém okně až na konec výpisu a stiskneme řádek se jménem konteineru, popřípadě ikonku pro návrat o úroveň výše. Její popis zobrazuje aktuální kontext.

Poznámka. Na počítači, kde byl psán tento text, je použita jiná verze programu Netware Tools. Studenti mají místo tlačítka Permanent tlačítko Drive Type, které umožňuje také zaškrtnutím políčka (check box) označit mapování jako trvalé, ale navíc také provést mapování tzv. search drives (adresářů, kde se budou hledat programy ke spuštění), které pak budou dostupné ve všech programech a to i po uzavření Windows. Přítomnost namapovaného drive v cestě je znázorněno symbolem "brejliček".

Pokud stiskneme v horní řádce ikonku pro servery, můžeme se podívat na informace o objektu, změnit si své heslo pro tento objekt (lze jen pro servery připojené v bindary módu a pro celé stromy), odhlásit se z daného místa, nebo se na něj přihlásit. Na následující obrázek jsem pro ilustraci přidal na první řádek jeden server, kam se přihlašuje v bindary módu. Na nižších řádkách je pak ikonka strom ČVUT a pod ním servery, kde jsem měl při psaní tohoto dokumentu namapovány disky (to značí jejich červená barva) - k serveru může být člověk připojen, i pokud nemá ještě disky namapovány. Po odhlášení od stromu zmizí barva i z této ikonky. V Directory Services se odhlašuje vždy od stromu, jinak je odhlášení dočasné a při znovupřihlášení se nevyžaduje heslo.

Řada informací je na různých místech Windows dostupná po stisknutí zaintegrovaného tlačítka Netware. Například pokud si ve správci souborů vyberete soubor a pak v menu řádek “informace o souboru” (nebo současný stisk alt+Enter), můžete se podívat na ostatní informace v dalším okně, popřípadě některé z nich měnit (pokud na to máte právo), viz následující obrázek. Přes výše uvedené je řada věcí snáze proveditelná v prostředí DOSu.

Zadané úkoly - 1. část

Vytvořte si zbytečný soubor na disku N: . Soubor (např. Volkov Commanderem) smažte. Zkuste jej obnovit prostředky Netware.

Vyhledejte svou poštovní schránku na disku L: . Opište si její adresu. Zjistěte, jaká v ní máte práva (a opište si je pro kontrolu na papír).

Vytvořte si adresář s několika nepodstatnými soubory. Do tohoto adresáře přidělte přístup několika vybraným spolužákům (doporučuji jen práva R a F). Vypište seznam lidí (stačí zobrazit a ponechat na obrazovce), kterým jste právě přidělili práva, a přivolejte vyučujícího pro kontrolu zadaných úkolů.

Práce se smazanými soubory

Novell použije místo po smazaných souborech až jako poslední, a to přibližně v tom pořadí, že nejdéle smazané soubory jsou trvale ztraceny nejdříve. Smazaný soubor lze obnovit pomocí programu Salvage. Pokud je smazán jen soubor, může to provést kdokoli s patřičnými právy (M) k adresáři. Je-li smazán i adresář, jsou odkazy na soubory přesunty do adresáře DELETED.SAV na příslušném disku, kde je může obnovit jen správce serveru.

V hlavním menu programu Salvage nejprve vybereme poslední položku, “View/recover deleted files”. Zvolíme vhodnou masku pro soubor (v Netware, tak jako v Unixu, samotná hvězdička značí všechny soubory v adresáři). Ve výpise pak vybereme soubor a klávesou Enter vyvoláme další údaje o souboru, kde zkusíme odhadnout, byl-li to skutečně on. Pro lidi neznalé angličtiny: Deletion date = datum smazání, Modify date = čas posledního zápisu do soboru, Owner = kdo soubor vytvořil, Deletor = kdo jej smazal. Soubor lze obnovit výběrem yes z nabízeného menu. Soubor lze také klávesou Del ze seznamu souborů trvale odstranit. Této akci se říká purge a provádí jí také stejnojmenný řádkový příkaz v prostředí DOS. Například

purge *.tmp

definitivně odstraní všechny smazané sobory s danou příponou (z aktuálního adresáře). Pro vyučovací rok 2000/2001LS zbývá dodat, že server FSICD1 momentálně všechny soubory definitivně odstraňuje ihned po zmazání a již je nelze obnovit, a tuto úlohu proto nelze cvičit.

Přidělování práv příkazem Rights

Příkaz Rights má řadu parametrů. Návod k použití tohoto příkazu si můžete vyvolat pomocí příkazu

Rights  /?  all

Samotný příkaz (bez parametrů) vypíše Vaše práva v aktuálním adresáři. Pokud nemáte na disku N: právo A (Access control), pravděpodobně nebudete moci zadaný úkol splnit.

Nejsnazší je měnit práva v aktuálním adresáři (místo jména adresáře lze použít samotnou tečku). Zde budeme měnit práva pro celý adresář “pokus”, který si vytvoříme ve Volkov Commanderu, nebo pomocí příkazu

md  pokus

Není nutné se do adresáře přepínat, pokud jsme ochotni vypisovat jeho jméno. Práva jednotlivému uživateli, např. uživateli NovakJ3, přidělíme příkazem :

rights  pokus   r f    /name=novakj3

, kde r a f jsou přidělovaná práva (nedoporučuji přidělovat více práv).   Pozor! Nikdy nepřidělujte práva sobě, tj. nepište do příkazu Rights své jméno !   Pokud by jste si přidělili jiná práva než ALL (nebo alespoň A), ve skutečnosti by jste si práva odebrali a tato situace není vratná ! V případě podobných situací je třeba vyhledat správce serveru, který může definici práv z adresáře odstranit. Obdobná situace by nastala při použití filtru (masky práv), takže ve škole raději nezkoušejte Rights s parametrem /F.

• Ještě jednou: první parametr je jméno adresáře. Místo aktuálního adresáře můžete napsat samotnou tečku, ale vynechat jej nelze.
• Před lomítkem musí být mezera.
• Za lomítkem již nemají být další mezery. Mohou zde být dvě i tři jména uživatelů současně, ale musí být oddělena čárkou a bez mezer.
• Uživatelé jsou pro snažší správu registrováni do skupin. Místo vypisování všech studentů tak lze uvést jméno příslušné skupiny. Zjistíte ji u sebe pomocí programu NWAdmnin (viz dále). Časté jméno skupiny je například "Everyone".

Pokud zadáme více osob, může být zajímavé zobrazit si jejich seznam:

rights  pokus   /t

Pokud chcete někoho vyjmout ze seznamu, požijte příkaz

rights   pokus   rem   /name=novakj3

, kde rem znamená odstranit práva (pozn. all= všechna práva, n= žádná práva). Nejsnazší je ovšem adresář smazat a tím i všechna práva k němu.

Poznámka: Pokud někomu postoupíte právo A, může Vám dotyčný vaše práva z adresáře odejmout a používat jej jako vlastní; v tomto případě požádejte o pomoc správce serveru.

Uživatel, kterému jste přidělili práva, si musí adresář namapovat, aby s ním mohl pracovat. Použijte příkaz map bez parametrů a podívejte se, jak je adresář namapován u Vás (nejlépe, pokud jste právě v něm, tedy je aktuálním adresářem). Kolega si pak může mapování opsat. Také lze použít zkrácenou formu zápisu dle bindary services (viz výše):

map j:=home:novakj3/pokus

Místo j:= lze použít samotné písmeno n a mezeru, Novell si pak jméno disku vybere sám. Pokud se má mapovat jako falešný kořenový adresář, musí se přidat slovo root, nebo alespoň písmeno r (bezprostředně za příkaz map jako první parametr, tedy z obou stran odděleno mezerou).

Pošta Pegasus mail a Novell

Novell předpokládal vytvoření nějakého poštovního programu (i když jej sám nedodával). Pro Bindary mód je nejlepším prostředkem Pegasus mail, který plně respektuje koncepci předávání pošty na serverech Novell.

Principem, navrženým firmou Novell, je existence adresářů, které obsahují poštovní schránky. Všechny jsou v adresáři SYS:MAIL, kam má každý přihlášený uživatel nastavené přístupové právo C (samotné C - jen vytvořit a zapsat nový soubor). Každá poštovní schránka má jako jméno ID uživatele, které se lze dozvědět dotazem na systém. Každý tedy může vytvořit sobor v jakékoli poštovní schránce, aniž by ji viděl. Uživatel vidí jen tu svou, jak se můžete přesvědčit na disku L: . V té má dostatečná práva na to, aby mohl spravovat svou poštu.

Pokud někdo vytvoří nepatřičný soubor (zašle nevhodnou poštu a podobně), může se majitel poštovní schránky příkazem ndir podívat, kdo daný dopis (nebo soubor) vytvořil a dle toho učinit patřičná rozhodnutí. Jedná-li se o poštu a byla-li přečtena programem Pmail, je ovšem tato informace ztracena.

Zadané úkoly - 2. část

Nalezněte v programu Nwadmin sebe nebo svého souseda a zobrazte seznam skupin, ve kterých jste (či je) členem.

Program NWadmin

V prostředí Windows si lze prohlédnout strom adresářových služeb (Directory Services) pomocí programu Nwadmin. Pochopitelně zde chybí ikonka; spouští se tedy ve správci souborů obvyklým způsobem (v hlavním menu Soubor, položka Spusť, je třeba zadat jméno programu). Program obvykle zobrazí část stromu; pokud tak neučiní, je nutné v menu Tools zvolit položku Browse. Vyvolané okno obsahuje v záhlaví aktuální kontext; pokud chcete vidět celý strom, je třeba přepnout kontext ke kořeni stromu, v menu View položkou Set context (zadáme “cvut.cz”).

U každého objektu je kromě ikonky jeho jméno. Ikonky mají následující význam:

	Strom. Dvojklikem jej lze sbalit či rozbalit, podobně jako konteiner.
	Konteiner. Objekt, který jako jediný (kromě samotného stromu) může obsahovat jiné objekty.
	Uživatel. Každý uživatel je definován v konkrétním místě ve stromu.
	Odkaz na uživatele, který je definován v jiném konteineru (používá se například, pokud má mít přidělena práva k některému objektu tohoto konteineru; tento odkaz zadávání podobných údajů usnadňuje).
	Skupina uživatelů. Místo přidělování práv jednotlivým uživatelům je možné je spojit do skupin a ty pak spravovat současně.
	Volume (svazek). Zpravidla disk na serveru. Jeho jméno sestává z jména serveru, podtržítkem spojeného se jménem svazku v bindary módu.
	Odkaz na svazek, který je v jiném konteineru.
	Server. Tato ikonka nemá pro běžného uživatele praktický význam. Povšimněte si pouze, že server je definován uvnitř konteineru, a ne naopak. (pozn. občas označován jako souborový server, file server, aby se odlišil od tiskového, tedy print serveru).
	Tisková fronta. Tisk v Netware je organisován přes fronty. Uživatel odešle svůj soubor formátovaný pro tiskárnu a ten se uloží do dané fronty (ve skutečnosti se jedná o adresář na souborovém serveru).
	Tiskárna. Přiřadit tiskové frontě tiskárnu je záležitostí správce příslušného serveru, uživatelé k danému nastavování namají přístup. Pomocí této položky je ale možné zjišťovat stav tiskárny (došel papír nebo toner, paper jam ...), pokud to programové vybavení počítače uživatele, který zadává tisk, umožňuje.

Dvojklikem si rozbalte příslušné konteinery (fsid a pak student), aby jste viděli uživatele definované v tomto kontextu. Dvojklikem na ikonku či jméno objektu se zobrazí okno, ve kterém lze v pravém sloupečku pomocí tlačítek zobrazovat jednotlivé skupiny vlastností. Správnější možnost asi je na ikonku kliknout jednou, a pak znovu pravým tlačítkem, a z lokálního menu vybrat položku Details. Některé informace se můžete dozvědět jen o sobě (nebo například o skupině, ve které jste členem), jiné jsou veřejné. NWAdmin slouží především správci sítě k její konfiguraci, ostatní uživatelé zpravidla nemají právo příslušné údaje měnit. Nejdůležitější jsou následující tlačítka:

U skupiny uživatelů ():
Members	seznam uživatelů, kteří jsou členy dané skupiny
Rights to Files and Directories	práva, která má skupina definována pro soubory a adresáře. Zobrazí se, pokud stiskneme tlačítko Find a zadáme kontext (jméno konteineru, ve kterém se mají práva hledat).
U jednotlivého uživatele ():
Idencification	údaje o uživateli, jak je zadal správce sítě
Login Restriction	zda je konto časově omezeno (někdy se samo zablokuje) a zda je omezeno, z kolika počítačů současně se uživatel smí přihlásit
Password Restriction	zda uživatel může či musí měnit heslo a pokud ano, tak jak. Okno obsahuje tlačítko pro změnu hesla
Network Address Restriction	zde může být uvedeno, že tento uživatel se smí hlásit jen z nějakého konkrétního počítače. Poznámka - v síti Ethernet se může číslo uzlu měnit při konfiguraci počítače a jedná se tedy ochranu před nechtěným, nikoli úmyslným přihlášení se z jiné stanice.
Login Script	seznam příkazů, které se vykonají, když se uživatel přihlásí k síti. Používá se speciální jazyk (v manuálech k Novell si najděte heslo “login script commands”), který umožňuje nastavovat různé podmínky a podle nich například mapovat disky nebo spouštět programy (které před dokončením logování musí skončit a nesmí po nich zůstat rezidentní část). Jako test si sem můžete napsat například Write "Tohle je muj login script ..." Login script se vyskytuje na různých úrovních, pro uživatele se ze serveru spouští především login script, který je společný pro celý konteiner. V něm může být odkaz na login scripty jednotlivých skupin. Nakonec se spustí uživatelský login script, který se zadává právě zde.
Group Membership	členství ve skupinách. Pokud je někdo členem v nějaké skupině, má kromě svých práv i práva, která byla přidělena této skupině. Pro Novell Netware je typické, že každý je členem řady skupin. Přesvědčte se, že jste členem skupiny Inet services a tudíž máte přístup na Internet.
Tiskárny ():
Assignments	přiřazení tiskárny frontě. Pokud chceme, aby tisk provedla daná tiskárna, musíme jej směřovat do některé ze zde uvedených tiskových front.
Tiskové servery (): (jedná se zpravidla o program, běžící na souborovém serveru či stanici)
Print Layout	pro uživatele naprosto neužitěčné schema, ale například u serveru FSPrint vytváří esteticky zdařilý obrázek (schema přiřazení tiskáren frontám).
Tisková fronta ():
Assignments	přiřazení tiskáren frontě
Operator	uživatelé, kteří mají právo spravovat frontu, zejména rušit cizí úlohy
Users	uživatelé, kteří smějí používat tuto frontu
Job List	seznam úloh, které právě čekají ve frontě na vytisknutí. Poznámka : úloha zde vydrží čekat velmi dlouho, doba čekání není nijak omezena, dokud ji někdo neodstraní nebo se nevytiskne.

Výhradně vyvoláním lokálního menu kliknutím pravým tlačítkem myši na objektu se dozvíte detaily o svazcích (volume; zpravidla disk serveru) a adresářích na nich. Zajímavé jsou následující údaje o adresářích (popř. svazcích):

Svazky (volume, ):
Statistics	některé zajímavé údaje (z kolika procent je disk zaplněn, kolik procent prostoru pro údaje charakteru popisu souboru je zaplněno a podobně). Name spaces - prostory jmen, umožňující zápis jmen souborů. DOS je přítomen vždy (“8+3”), NFS slouží pro operace unixového charakteru (FTP), OS/2 využívají systémy tohoto typu (z běžně používaných jmenujme Windows 95, 98 a NT Client). Každý soubor pak má pro každý systém jiné jméno, které se snaží systém jistým způsobem synchronizovat (aby si byla podobná)
Adresáře ():
Trustees of this Directory	práva, definovaná k tomuto adresáři. Obdobné výpisu získanému v DOSu příkazem “rights <adresář> /t”, ale v tomto okně musíme vybrat příslušného uživatele ze seznamu a pak se dozvíme jen jeho definici. Pokud si zkusíte vyvolat toto okno pro adresář, ke kterému jste přidělovali práva v DOSu, můžete stisknout tlačítko Add Trustee... a přidat dalšího uživatele (a v dolním okně si pak nastavit jeho práva). Důležité: neměňte práva u svého domovského adresáře, aby jste o nějaká nepřišli!

Pokud si vyhledáte jednotlivý soubor (ve svém adresáři) a zobrazíte si jeho “detaily”, můžete si zobrazit například atributy souboru. Jejich význam je následující:

Zajímavé je i tlačítko Facts, pod kterým se skrývají následující údaje:

Další údaje o použití sítě Novell, tentokrát z prostředí Windows 95, naleznete ve skriptech pro předmět Základy použití počítačů. Podrobnější údaje o práci se starší verzí operačního systému Novell Netware, včetně správy serveru, naleznete v mém starším skriptu “Programovací jazyky a operační systémy, práce s počítačovou sítí” (ČVUT, 1996).

Vladimír Hlaváč