Operační systémy typu Unix

Historie ...

Jedná se o systém, který se používal na velkých počítačích. Na těchto systémech se vychází z historické koncepce, kdy uživatel seděl u terminálu, který neměl prakticky žádné možnosti spouštět programy, a veškeré výpočty se proto odehrávaly na sálovém počítači. Tato koncepce byla jediná možná až do příchodu osobních počítačů (polovina osmdesátých let). Nyní přežívá právě v rámci systémů typu Unix.

Unix předpokládá vyšší znalosti od operátorů a správců serverů. Často se jednalo o malosériově vyráběné počítače, takže přenositelnost programů (jejich spuštění na jiném počítači) bylo zajištěno ve zdrojovém kódu (dnes C++). Programy byly velmi drahé, stejně jako operační systémy. Z druhé strany byly velmi jednoduché, a díky jejich modulární koncepci se staly častým tématem diplomových prací na universitách ("napište část, která..."). Obdobným způsobem vznikl i samotný Unix, ovšem universita, na které vznikl, si jej nechala zaregistrovat a nyní se prodává komerčně. Nejdále se dostal projekt, vycházející ze vzájemného sdílení zdrojového kódu programů, GNU project. Lidé, sdružení okolo tohoto projektu, vytvořili časem celý rozsáhlý operační systém včetně příslušenství. Vlastně vzniklo několik operačních systémů, nejznámější byl Free BSD. Ovšem jádro, vytvořené Finem Linusem Torvaldem, které nazval Linux, se ukázalo nakonec jako nejlepší.

Linux se vytváří ve zdrojových kódech a lze jej zinstalovat jen tam, kde již je nainstalován starší Linux nebo například BSD Unix. Aby jej mohli využívat i ostatní uživatelé, vznikly tzv. distribuce, předpřeložené části operačního systému, doplněné o instalační prostředí, usnadňující instalaci začítečníkům. Lze je zakoupit i vypálené na CD, pokud by pro Vás vyšly telefonní poplatky za stažení příliš draho. Pokud lze distribuce stáhnout z Internetu, smí se i vypálit na CD a dále šířit - ovšem jen jako freeware (distributor si smí účtovat jen přiměřené náklady na vypálení a distribuci). Nejznámější distribuce jsou asi Redhat, Slackware, Debian, Suse nebo Mandrake.

Odlišnosti v koncepci

• Unixové stanice se nevypínají. Počítače typu PC, na kterých běží současně i MS DOS, jsou samozřejmě vyjímka.
• Nemá drive (A:, C:) jako MS-DOS. Například při pohledu z Unixu se disky (svazky) na Novell serveru (SYS:, HOME:...) jeví jako adresáře.
• Lomítko znamená oddělení adresáře (jako v MS DOSu obrácené lomítko). Pro zadávání parametru (v MS DOSu lomítko) se používá pomlčka. Nutno podotknout, že Unix je asi o patnáct let starší. Návod k řadě příkazů se zobrazí, pokud zadáte parametr -h ; často je možné zadat parametry i v dlouhé podobě, začínající dvěmi pomlčkami, např. --help. Návod k příkazům zobrazuje program man , se jménem příkazu jako parametrem (tj. bez pomlček), například
              man passwd
  zobrazí nápovědu k příkazu z následujícího odstavce.
• Heslo lze změnit například příkazem passwd . Ke kopírování souborů ze vzdáleného počítače (nebo zpět) se použije program ftp , jehož obdobu si můžete vyzkoušet i v DOSu.
• Ačkoli existuje rozsáhlý systém X-Windows, řada programů stále pracuje v textovém módu, zde označovaném za terminálovou emulaci, s upřesněním typu terminálu. Pokud se hlásíme na jiný počítač, činíme tak programem typu telnet (také jen emulace terminálu). Pokud má program na vzdáleném počítači k dispozici grafické rozhraní pro X-Windows, otevře se okno následně. Připojení zůstává otevřené, i pokud vypneme terminál (v historických dobách bylo normální vypnout terminál, jít na oběd, a pak jej zase zapnout. Za čas na počítači se sice platilo, ale účtoval se strojový čas hlavního procesoru, a ne skutečná doba připojení, která může být větší i menší). Pokud tedy již nebudeme pracovat, musíme ukončit přihlášení na serveru (nejčastěji příkazem exit, nebo také quit, logout, bye, close ...), a pak teprve uzavřít terminálové spojení. Pokud se nelze odhlásit, můžete ještě zadat sekvenci Escape (kombinací kláves Ctrl a [ ) a zadat příkaz quit .
• X-Windows terminál okna jen zobrazuje. Dokonce i ukládání pozadí oken se provádí na X-Windows serveru. Ten nemusí být totožný s počítačem, na kterém běží program s X-Windows rozhraním - například na každém počítači (PC) v učebnách školy je X-Windows server lokálně.
• Programy se spouští na vzdáleném počítači. Systémy jsou zpravidla koncipovány tak, aby programy pracovaly i po odpojení uživatele (výpočty jaderného reaktoru se spouští přes neděli v nejnižší prioritě apod.). Pokud o něco takového stojíte, měli by jste se před tím dohodnout s operátory serveru. Jinak je nutné každý program ukončit. Neskončí-li sám, můžeme si pomocí příkazu ps zobrazit seznam spuštěných úloh. Na některých serverech je nutno zadat příkaz ve tvaru
             ps  -u  <uživ.jméno>
  , kde místo <uživ.jméno> zadáme své přihlašovací jméno, aby systém vypsal jen námi spuštěné programy. Ve výpise je u každého programu jeho identifikační číslo (PID), které jej v daném okamžiku jednoznačně identifikuje v rámci systému. Toto číslo se může hodit; pokud některý ze spuštěných programů nechce skončit, můžeme použít příkaz kill právě s tímto parametrem. Program ovšem ani pak nemusí skončit, pokud například čeká na nějakou odezvu systému. Pokud opravdu spěcháte, lze použít program ve tvaru
            kill  -9  <PID>
  (samozřejmě místo <PID> napíšeme zjištěné číslo). Pokud by došlo ke "spadnutí" systému a nějaké programy na vzdáleném počítači zůstaly běžet, je třeba je ukončit tím, že se znovu přihlásíme a programy některým z výše zmíněných postupů ukončíme.

Několik příkazů pro terminál

Unix nemá instalován program, který by umožňoval psát místo malých písmen velká a naopak, takže musíme zadávat vše tak, jak to bylo nadefinováno. Zpravidla platí, že se používají jen malá písmena; velká se vyskytnou jen tam, kde se ve skutečnosti jedná o zkratku, a i tak jen vyjímečně. Někteří autoři mohou velká písmena použít ve specifických případech, například u skriptů (obdoba dávkových souborů). Velkými písmeny se také často označují proměnné shellu (nadstavba operačního systému, umožňující komunikovat s uživatelem a spouštět skripty). Ke slíbeným příkazům - následující tabulku jsem náhodně našel na Internetu (byla na adrese http://www.ee.cornell.edu/~ee547/lab/lab1/htm/node6.html; poznámka - odsud si snad můžete stáhnout celý popis Linuxu, pokud si jej chcete doma nahrát - nebo zkuste najít LDP).

Domovský adresář se často označuje tildou (znak ~). Kořenový adresář se označuje samotným lomítkem a přesuneme se do něj příkazem " cd / ".

Ovládání X-Windows terminálu

Tuto část činnosti jsem zatím nepochopil. Nicméně, pokud sjedete myší na dolní okraj obrazovky (obrazovek je mimochodem devět a lze si je vybírat v jakési tabulce, zpravidla v levém horním rohu obrazovky) a stisknete tlačítko na myši, vyvoláte si menu s dostupnými příkazy. Pokud tlačítko nepustíte a táhnete myší po sloupečku menu, některá (označená trojúhelníčkem napravo) se vám otevřou a tažením směrem zpět lze vybrat některý soubor ke spuštění. Tuto činnost je třeba si někdy vyzkoušet.

Bohužel jsem v tomto sloupečku nenašel žádný editor souborů v html formátu (dokonce tam není ani Star Office...).